Pivní výlet do Pardubic má jednu velkou výhodu. Jeden pivovar je od nádraží deset minut pěšky, druhý pak přímo v nádražní budově.

Starší (asi tak o 150 let) a od kolejí vzdálenější Pernštejn je známý hlavně svým devatenáctistupňovým Porterem, na další piva ze sortimentu je mimo region trochu těžké narazit. Restaurace Pivovarka tak nabízí příjemnou možnost projet si kompletní sortiment na jednom místě. I když všech devět piv, co jsou na čepu, je na jednu návštěvu přeci jen dost.

Samotná restaurace je tak nějak útulně normální. V porovnání s nově otevřenými/čerstvě rekonstruovanými interiéry některých minipivovarů může na první pohled působit trochu „starším“ dojmem, ale zase je to místo s autentickou duší – zvlášť když se kolem poledne stoly zaplní řemeslníky, zaměstnanci pivovaru, penzisty z okolí. Najednou si spíš než v centru rušného okresního města člověk připadá spíš jako někde na venkově.

Kuchyně je v pohodě, hospodská klasika, z poledního menu jídla kolem stovky. Dvanáctka Premium ležák hořký je solidní, čisté pivo, ovšem nic brutálního, to pivo je víc hořké v porovnání se zbytkem zdejších piv, není to craftová chmelová bomba a pije se příjemně. Třináctka Kvasňák je už citelně silnější (5,6 % proti pěti u ležáku), hořkost je v tomto příjemně jemnější, možná kvůli těm kvasnicím se mi zdálo, že je takové „krémovější“, každopádně opět s chutí pitelné.

Ochutnání dalších piv bude chtít ještě jednu návštěvu, každopádně mi přijde, že Pernštejn je pěkná a dostupná ukázka tradičního regionálního průmyslového pivovaru střední velikosti s poměrně širokým sortimentem.

To minipivovar Bahno, který se trochu schovává v rohu nádražní haly, je oproti Pernštejnu takový pivní punk. Jak umístěním a nádražkovým interiérem, tak samotnými pivy. V tomhle případě nevím, jestli dokážu být aspoň vzdáleně objektivní, protože mě to prostě celé hrozně baví.

Už samotné umístění, kdy se cestovatel může z pivovaru překulit rovnou do vlaku, má velké kouzlo. Bufetózní ráz, který návštěvníky přenese do minulého století, stejně tak. U piv si netroufám posuzovat, jak přesně zapadají do svých kategorií, ale jedno je jisté – pijí se úžasně, minimálně tedy přímo na místě.

Pils – asi lehce matoucí pojem, s německým pilsem nijak nesouvisí, je to prostě nefiltrovaná dvanáctka, s ovocnou, možná lehce pryskyřicovou vůní, pěkně chmelená, pitelná záležitost.

Weizen – opět ovocné, ale jinak, tentokrát spíš banán, možná lehce jablko, neprůhledně kalné. Přišlo mi trochu míň hřebíčkové než třeba některé německé kousky, ale opět zmizelo bleskově.

Pale ale – nasládlejší, ale nijak přehnaně, prostě plnější, pěkně chmelené krémovější pivo

Red ale – asi karamel, bylinky, s delší ulpívající hořkostí.

Závěr? Dva rozdílné pivní světy, hodinu rychlíkem z pražského hlavního nádraží. Jasný tip.