Tříkrálové počasí připomínalo letos spíš březen, jak tedy lépe strávit sobotní odpoledne než cestou do pivovaru.
Začínáme ve Lhotě u Dolních Břežan, kam se dá dopravit autobusem 333 (Zvole-Kačerov), na návsi s hezkou kapličkou. V povánočním čase je v kapličce vystavený i betlém, ve kterém si místo Ježíška krade pro sebe pozornost shrekovský oslík.
Cedulka u rybníčka odkazuje na rekonstrukci z eurofondů a je to na okolí celkem znát. Rybníček je čistý, chodníky upravené, kolem lavičky – vypadá to hezky. O kus dál řeší kolemjedoucí cyklisti, kudy dál: „Jo, tam je pak ten Morgan!“
Že se dá mezi vilkami narazit na autosalon a zastoupení britské automobilky vyrábějící parádní sportovní auta, jsem do té doby přiznám se vůbec netušil. Ale zastávka u prosklené výlohy se protáhla – ta auta jsou parádní.
Asfaltová cesta pokračuje dál i za vesnicí mezi poli a je zjevné, že hezké počasí vytáhlo na procházku víc lidí. Pěší turisti, rodiny s kočárky, cyklisti, je tu živo. Krajina taková klasická středočeská, ale výhled na Cukrák a zbraslavský kamenolom je celkem zajímavý.
Cesta tady ubíhá skutečně rychle a na rozcestí pod hradištěm se dá dorazit za nějakých dvacet pětadvacet minut. Kolem rozcestí přibývají první infotabule o životě Keltů a osídlení Závisti. Po vstupu do lesa a přechodu na lesní stezku (žluté značení) už to chce dobré boty, v lednu (a zřejmě i jindy na jaře a na podzim) je to tu dost bahnité. Výstup na vrchol pahorku je trochu do kopce, ale nic dramatického, byť na cestu třeba s kočárkem to asi už úplně není, je tam jedna taková strmější pasáž, ale možná se to dá i nějak obejít, my jsme šli tou nejkratší cestou.
Stromy jsou v lednu holé, takže průzory mezi větvemi otevírají neokoukané výhledy na Zbraslav, Pražský okruh a okolí. Jindy toho bude asi vidět míň. I nahoře na Závisti je celkem dost lidí, ale je to fajn, taková pospolitost lidí, co vyrazili na procházku. Jinak je to spíš na zapojení fantazie, na vrchu samotném vidět nic není, na něco se dá usuzovat z různých terénních nerovností, jinak infotabule jsou poměrně informačně bohaté.
Stejnou cestou se po žluté vracíme na rozcestí a pak pokračujeme po zelené do Břežanským údolím do Dolních Břežan. Tady bahna ještě přibylo, cesta je zpočátku široká, ale pak se změní ve stezku nad srázem. Nic dramatického, bez problémů to dají i děti (a podle stop dokonce i někteří odvážní cyklisti), ale v jednu chvíli jsem začal přemýšlet, jestli nás takhle zaprasené vůbec pustí do pivovaru a do autobusu. Jinak údolí je tady už sevřené, takže na nějaké rozhledy to moc není, ale bylo zajímavé si projít pasáže, kudy jsem zatím jezdil jen autem, resp. se na silnici dívat pěkně seshora.
Tříkilometrový úsek na kraj Břežan zabere nějakou tu třičtvrtěhodinku, po zelené se pak pokračuje ještě další cca kilometr až přímo k pivovaru.
Vaření piva má v Břežanech dlouhou historii , s moderní výrobou zde začali v roce 2015. Od té doby jsem se tu mnohokrát stavoval pro lahvové pivo sebou, na ochutnávku točeného přímo u zdroje došlo teprve teď.
Na čepu byla desítka, dvanáctka Laser beer, třináctka Svatý Václav a stout Theodor. Popisy všech piv jsou na každém stole na papírových prostíráních, což je celkem praktické a texty vcelku i odpovídají skutečnosti. Všechna tři spodně kvašená piva mi přišla sladěná, jemná, ale ne nevýrazná. Bylo to harmonické pití, žádné závody v hořkosti, sladovosti apod. Desítka (4,2 %) nešizená, skutečně plná, jemně hořká. Dvanáctka (4,8 %) má v přímém srovnání zřetelně „všeho víc“, ale opět z toho nic rušivě netrčí, je velmi pitelná.
Polotmavá třináctka Svatý Václav (5,1 %) je typově už jiná, přišla mi karamelová, výrazněji hořkosladká, malou jsem si na závěr vypil s chutí, větším objemem si nejsem jistý.
Stout Theodor (5,3 %) je proti předchozí trojici mnohem „neučesanější“ – hodně výrazný, pražený, přišlo mi trochu až kouřový, drsněji hořký. V tomhle pivu se toho dá asi nejvíc objevovat, je fajn, že bylo v nabídce i něco s výrazně jiným chuťovým profilem.
Ceny takové normální – desítka za 29 je myslím na dnešní poměry velmi sympatická cena, dvanáctka za 35, třináctka za 41 korun. Stout (0,4 l) vyšel na 39 Kč.
Interiér je moderní (tedy ne model středověk, první republika ani selská jizba), příjemný. Obsluha byla perfektní, jídlo (roastbeef, hovězí tatarák, bůček i švestkové knedlíky) výborné – účet (cca 1300 Kč za čtyři lidi) tomu v součtu ovšem taky odpovídal.
V každém případě byla tato sobota velmi vydařená.
