Svoje návštěvy pivovaru U Fleků bych zatím ještě pořád spočítal na jedné ruce a je dost pravděpodobné, že za celý život mi budou stačit ruce dvě. Štamgast ze mě asi nebude, ale jednou za čas na jejich pivo dostanu chuť. A ten čas nastal právě teď.

Pravda taky je, že mi tu chuť trochu posilovala naděje, že během odpoledne na začátku února si tam to pivo dám v klidu a ne jako naposledy někdy před iks lety, kdy jsem v narvaném sále stěží ulovil jednu židli na rohu stolu vedle nějakého zájezdu zahraničních turistů a v příšerném kraválu, do kterého ještě vyhrával harmonikář, jsem od první vteřiny myslel jen na to, jak co nejrychleji zase vypadnout…

Odhad celkem vyšel. Místa bylo dost, sice jsem byl v tom sále hned u vchodu asi jediný česky mluvící host, ale jinak (až na občasnou harmoniku a povinnou nabídku becherovky a medoviny) jsem si připadal skutečně jako v normální pivnici.

Nejsem si moc jistý, kolik je černých piv, u kterých bych dokázal s chutí strávit celý večer, ale u toho flekovského bych to svedl bez potíží (až teda na tu cenu). Chuťová paměť sice kalme, takže neumím posoudit, jestli tam v čase nenastal nějaký posun. Vím, že v 90. letech mě to pivo fascinovalo, teď mi přijde už „jen“ hodně dobré… suché, pražené, příjemně hořké, vlastně nevím, proč přesně mi přijde tak vysoce pitelné, ale je to tak.

U Fleků je podle mě z hlediska architektury, historie nebo příběhu jeden z nej českých pivovarů. Hrozně bych si přál, aby to byla mnohem míň atrakce a mnohem víc místo i pro Čechy a pro lidi, kteří rádi zajdou občas na něco netradičního. To se nejspíš nikdy nestane, minimálně už kvůli ceně 69 korun za 0,4 litru, ale bylo by to fajn. Tak zas třeba někdy za pět let… Pěší vlet jsem si pak protáhl o pár set metrů k Medvídkům. V pivovarské části (z pohledu z ulice na Perštýně za hospodou vzadu nahoře) jsem byl sám, než dorazil anglicky mluvící pár, který tam vlastně původně ani nechtěl, ale nakonec si pivo dal.

1466 mě velice mile překvapilo, normálně se do těch siláků moc nepouštím. Výrazně hořké, ale vyvážené plným sladovým tělem, je to asi trochu zrádné, ale nikdy bych si nemyslel, že do mě skoro patnáctka takhle zasyčí. Pěkně „plnotučné“ pivo…

Třináctku Oldgott (5,2 %) jsem měl před Vánocemi jako lahvovou a takhle točená mě bavila víc. Ty dřevěné sudy tomu dávají trochu jakoby třešňovou vůni i chuť. Bavilo mě.

Jen tu cestu na metro jsem si pak protáhl aspoň na Muzeum, abych to trochu rozchodil…