Pár hodin volna, výstava korunovačních klenotů a chuť už delší dobu zajít do belgického pivního baru Gulden Draak zapadly jedno lednové odpoledne do sebe.

Z Arbesova náměstí jsem přes Újezd došel do chrámu Panny Marie Sněžné na Malé Straně. Jedno z mnoha míst, kolem kterého jsem mnohokrát jel tramvají i šel pěšky a dovnitř se niky nepodíval. Pražské Jezulátko bylo zrovna převlečené do zelených šatů. Cesta vedla dál přes Malostranské náměstí, Klárov a Staré zámecké schody. V Jižních zahradách jsem pořád čekal, kdy už narazím na frontu dalších návštěvníků, ale kupodivu jich tam moc nebylo – nakonec jsem se zastavil až na Býčím schodišti.

Uteklo to rychle, ve Vladislavském stále byly šikovně rozvržené další exponáty, infotabule, šlo to rychle. A finále na konci sálu je snad bez komentáře…

Po zlaté koruně jsem chtěl zajít ještě do Zlaté uličky, ale vstupenka je jen součástí celého velkého okruhu, na který si asi příště vyhradím víc času. Dát 350 korun jen tak se mi úplně nechtělo.

Původně jsem chtěl jít z Hradu rovnou do Gulden Draaka, ale tam otevírají až v 16:00 a teď nebyly ještě ani tři. Čekání jsem si ukrátil jednou plzní U Rudolfina. Z tradičních plzeňských pivnic mám tuhle asi nejradši. Na to, že je v centru a i mezi turisty asi celkem známá, si pořád uchovává ráz české hospody a ne atrakce pro cizince. Chlapi v rohu řešili druhé kolo prezidentských voleb, další vedle mě probírali rekonstrukci baráku, cítil jsem se tam dobře.

Přes Kaprovu, Staroměstské náměstí a Ungelt jsem pak došel ke kostelu svatého Jakuba. I když jsem kolem šel už ikskrát, vevnitř jsem ještě nikdy nebyl. V kontrastu s venkovním ruchem a obklopen bary a hospodami nabízí ten kostel úžasný klid. Byl jsem v něm sám a vypadá to tam opravdu krásně.

V Gulden Draakovi jsem byl po otvíračce mezi prvními.

Původně jsem sem chtěl vložit i „oficiální“ popisy ochutnaných piv, bohužel se mezitím změnila nabídka, tak zůstane až na jednu výjimku jen u mých poznámek. Každopádně je super, že aktuální piva na čepu jsou s podrobným popisem na webových stránkách baru.

Pater Lieven Blond – nasládlé, jemně hořké, trochu květinové, na první hlt trovhu sladová limonáda, lehce citrusové i nakyslé, na začátek dobré (69 Kč)

Duchesse De Bourgogne – z lahvové verze jsem ji pamatoval ovocnější, tady ta verze byla dost řízná, trochu jsem v ní cítil až jako i ocet, ale pak to odeznělo a zůstala kyselejší višeň s tóny dřeva, takové chlapštější pití, ale bavilo (89 Kč)

Monk’s Cafe – 5.5% – 15° – uhlazenější, ne tak ostré, příjemné, ovocně-nakyslé, voňavé (79 Kč) (oficiálně z webu: Temně rubínové červenohnědé vlámské Ale s intenzivní vůní červeného vína s tóny višní. Osvěžující vyvážená bohatá sladkokyselá a řízná chuť, natrpklá v doznívání.)

Gulden Draak Brewmaster – 10,5 % alkoholu, 23° Plato – silný kalibr, silně sladové, takové sušené tropické ovoce (nevím proč mě napadal kokos), výborné, koncentrované, byť 2,5 deci je už docela dávka… (99 Kč)

Čtyři vzorky byly myslím tak akorát, zvědavý bych byl určitě i na další, ale na víc to při jedné návštěvě myslím není. Ale určitě rád přijdu zas, ty chutě a vůně jsou v porovnání s českou produkcí někdy hodně odlišné, ale o to zajímavější.