Pro tenhle výlet platí jedno zásadní doporučení. neplánovat si ho na dobu letních prázdnin.

V porovnání s červencem, kdy se davy turistů sunou v nepřetržitém proudu z parkoviště do kopce na hrad, vypadá Karlštejn v zářijový všední čtvrtek až idylicky opuštěně. Obchody kolem cesty se sice ještě snaží vytěžit maximum z končící sezóny a lákají na přehršel nejrůznějších nesmyslů, včetně Karlštejnského piva z Chotěboře, ale jinak je procházka od nádraží na nádvoří příjemná.

Naproti restaurace U Královny Dagmar v podhradí se odpojuje žlutá turistická značka směrem na Hlásnou a Zadní Třebaň. Zpočátku je to trochu do kopce, ale odměnou je pak výhled jak za katalogu CzechTourismu.

Cesta do Třebaně uteče rychle, zvlášť při pomyšlení na pivní občerstvení – z karlštejnského rozcestí jsou to k třebaňskému pivovaru Bobr necelé čtyři kilometry.

Pivovar je skrytý za kolejemi a sám přímo výčep nenabízí. Hned vedle je ale jedna z možností, kde se dá ochutnat – Hospůdka u Mlýna.

Hospoda ani nejbližší okolí nejsou na první pohled moc fotogenické, ale je to klasický vesnický podnik, v létě se dá posedět i na zastřešené zahrádce. Na rychlé osvěžení po výletě bez problémů. Dvanáctka Bobr (za 35 korun) je rozhodně zábavnější než zde souběžně čepovaný Staropramen, ale přišla mi na můj vkus už přeci jen sladší a dost drsně hořká. Jedno OK, ale u dalšího bych už asi váhal.

Cestou do pivovaru lákala tabule na Bobra ještě do konkurenčního Kulturního domu. Nebyl jsem si jistý, že se mi chce ještě experimentovat, ale nakonec jsem to vyzkoušel a nelitoval.

Prostředí přeci jen příjemnější, i když blíž u silnice. I vevnitř útulnější. Sklo na zahrádku je sice na padesátikorunovou zálohu, ale co je hlavní – jedenáctka Bobr tu byla výborná. Čisté, jemně sladové, jemně hořké, pitelné a velice příjemné pivo, jak má chutnat na dohled od rodného pivovaru. Za 24 korun až neuvěřitelné.

Z třebaňské návsi se pak stačí vydat ulicí V Zahrádkách, protáhnout se kolem trati a jsme v Řevnicích u nádraží, do místního pivovaru jsou to z Třebaně nejkratší trasou dva kilometry pěšky.

Zářijový podvečer lákal ještě k posezení venku, ale i interiér vyhlíží útulně, všechno tu má příjemnou nádražně-vlakovou atmosféru, včetně detailů jako jsou třeba zašupovací dveře na záchod.

Pivo je fajn a k zakousnutí jsou klasické pivní chuťovky jako třeba utopenec ve skleničce za 50 korun.

Desítka (za 30,-) byla příjemná na žízeň, obilná, ne moc hořká, ve vůni mě zprvu něco trochu (jakoby nakysle) rušilo, ale zmizela tak rychle, že nebyl čas na velký rozbor :-). Dvanáctka (35,-) výborná, kořenitá s jemnou, ale delší doznívající hořkostí. těch bych určitě s chutí zvládl víc, ale měl jsem před sebou ještě jednu zastávku.

Kdo se nechce spoléhat jen na lokální výrobek má u řevnického nádraží ještě jednu výbornou možnost – Františkovy lázně.

Kromě záchytných bodů v podobě Bernarda a Plzně byly v nabídce čtyři ochutnávací – pěkně obilný Všerad 11, lehce karamelový granátový Kytín 11, Clock No Idols IPA a Bad Flash APA, kterými jsem výlet v nadmíru příjemné společnosti ukončil.