Knížka Bierwanderungen im Bayerischen Wald mě v létě inspirovala ke třem výletům s cílem v některém z pivovarů v okolí Zwieselu. Úplná superpecka asi z ničeho nevzešla, ale příjemné zakončení procházky (až na jednu výjimku) to bylo vždycky.

Bierwanderungen v knižní podobě jsou sice z roku 2010, ale jednotlivé trasy a kupodivu ani sortimenty jednotlivých pivovarů se od uzávěrky nijak neproměnily, takže jako podklad se dají použít pořád. Jediné, co se vyplatí důkladně prověřovat, jsou otevírací doby jednotlivých hospod.

Trasa 1: Ze Zwieselu do Regenu (Privatbrauerei Falter)

Tenhle výlet je v knížce rozšířený o zříceninu Weissenstein, která by pravda celému putování dodala dost výrazný rozměr navíc. My jsme šli po značení Flusswanderweg ze Zwieselu přímo do Regenu. Zhruba 13 kilometrů, cca na tři hodiny, ale bez dětí by se to dalo zvládnout i rychleji. Příjemná, stinná cesta podél řeky, místy lesní cesta s kořeny, na kočárek to není. Říční zákoutí pěkná.

Regen za návštěvu taky stojí, pěkné městečko, s krásným říčním ostrovem, kde se dá následně nechat oběd a pivo doznít třeba se zmrzlinou na lavičce.

Brauereigasthof v ulici Am Sand je útulný a i když na fotkách je vidět, že zahrádka je u silnice, byl tam klid provoz minimální a vzduch čistý (pravda, byli jsme tam o státním svátku, kdy celé městečko působilo poněkud ospale). Navíc jsme dorazili kolem půl druhé, kdy už asi odezněl i obědový nápor, takže atmosféra byla skutečně poklidná – a asi i proto se mi tu zřejmě líbilo nejvíc. A i když jinak mi lahvová produkce pivovaru z obchodu přišla taková až moc „standardizovaná“, tady mi Kellerbier (0,5 l za 3,10 eura) chutnal fantasticky. Čerstvý, osvěžující, ne sladově ulepený, jemně hořký (přiznávám, že nadšení může být ovlivněné žízní z cesty).

Otevírací doba je na webu, včetně upozornění, že mezi 14. a 17. hodinou se nevaří.

Trasa 2: Vodopády Risslochfälle u Bodenmaisu a Adam Bräu

Tohle byl spíš odpočinkový výlet, času to sice i se započtením všech přestávek zabralo tři hodiny, ale to je zkreslené jedna focením, svačinou, čekáním a taky tím, že jsem nevypnul aplikaci hned po návratu do Bodenmaisu. Jinak by to bylo tak na 1:40 hod. čistého času. A to se dá celá trasa ještě minimálně o třetinu ukrátit přiblížením autem na turistické parkoviště. Ale je to vcelku zbytečné, ani z nádraží to není daleko a cesta příjemně ubíhá.

Stejně jako prakticky všechny ostatní weby a knihy doporučuju pro výstup zvolit nad parkovištěm Steiniger Weg – odpojuje se doleva a sleduje tok Riesbachu. Je to po kořenech a kamenech trochu dobrodružnější, ale nic extrémního, i děti to v pohodě dají (kočárek ne). A hlavně vede cesta kolem dolních vodopádů, které jinak seshora moc dobře vidět nejsou. Pasáž mezi dolním a horním vodopádem je pak trochu šplhací, ale opět pro lidi bez nějakého zdravotního omezení v pohodě. Od horního vodopádu se pak už dá vrátit klasicky tou „hlavní“ cestou, je to pohodlnější a rychlejší.

Odměna za výšlap pak v Bodenmaisu čeká v Adam Bräu. Zvlášť kolem oběda tady ,může být plněji, ale obsluha (alespoň při naší návštěvě) stíhala bez potíží. Piva byla příjemná, pro nerozhodné tady podávají ochutnávkovou sadu čtyř piv.

Helles příjemně překvapilo, asi i díky tomu, že je nefiltrované, takže je to spíš takový Zwickelbier, chlebnatější, chuťově bohatší proti klasickým lahvovým helles z obchodu. Pils příjemně voňavý, velmi fajn. Weizen byl na můj vkus až moc hřebíčkový, bavil mě kapku míň. Černé bylo taková klasika, sladší, OK.

Trasa 3: Z Kleiner Arbersee do Lohbergu (Späth Bräu Osser Bier)

Tenhle výlet byl taky moc fajn, jen pivně se úplně nevydařil.

Z Lohberghütte jsme jeli minivláčkem na Kleiner Arbersee. Napoprvé to sice nevyšlo – dorazili jsme asi pět minut před odjezdem a bylo už beznadějně vyprodáno. Další jel cca za 1,5 hodiny, což tak akorát vyšlo na návštěvu místní minizoo, která není vůbec špatná (a sortiment zmiňovaného Späth Bräu se v ní dá koštovat v lahvových verzích). Mimochodem Lohberghütte a Kleiner Arbersee jsou v sezóně dost vyhledávané, takže i když nebyl víkend, zaparkovat se tam moc nedalo, resp. bylo nutné odstavit auto u krajnice na silnici směrem na Schwarzenbach.

Vláček jede ke Kleiner Arbersee cca 15 minut a řidič cestou vypráví celkem zajímavé věci o okolní přírodě.

Jezírko se určitě vyplatí obejít, je to rychlé a velmi fotogenické. Cesta zpátky po Gläserner Steig vede z kopce a poměrně pohodlně (byť pro kočárek to opět úplně není, ale asi by se dalo nějak obejít), takže v Sommerau je člověk coby dup – pokud se děti cestou nezaseknou při stavění hráze v potoce…

Ze Sommerau do Lohbergu se musí přes kopec, což je po předchozím pohodovém klesání trochu nečekaný nápor, ale nic dramatického. Cestou se otevírají pěkné vyhlídky na Javor. V Lohbergu jsme – podle knižního doporučení – chtěli okusit piva Osser v hostinci Zur Post, kde lákají i na chov veverek. Bohužel dohledat na webu, že mezi 14 a 17:30 je se mi v předstihu přes všechnu snahu nepodařilo, takže jsme zůstali stát před zavřenou hospodou. Naštěstí klece s veverkami jsou přístupné celodenně bez omezení, tak aspoň nějaký zážitek byl.

Knížka doporučuje návrat přes Zackermühle, což je velmi pěkný historický statek viditelný už z vláčku cestou nahoru. Na to už ale nebyla moc síla, takže jsme zvolili rychlejší návrat po chodníku podél silnice zpátky do Lohberghütte.

Co jsem měl z lahvových verzí, Osser Hell je řidší, sladší, trochu jako rozpuštěný bonpar, tohle pivo mi fakt nesedělo. Pils byl solidní, podobně jako Weizen – OK.