Nápis na skleničce nelže. V Budapešti je skutečně spousta dobrých piv. A bohužel většinou taky příliš málo času na to, ochutnat je všechna nebo alespoň větší část.
Míst, kde se dá v Budapešti okusit pivo z maďarských minipivovarů, je přehršel – stačí zadat do googlu „craft beer Budapest“ a tipy se jen sypou. O dynamice pivní (a barové) scény svědčí i to, že cestovatelé a blogeři doporučují letos povětšinou už nové podniky s ještě větší nabídkou, než tomu bylo před dvěma lety při mé první návštěvě. Vybírat se tak dá podle lokality, velikosti, dostupnosti… obsáhnout všechno během jedné návštěvy prakticky nelze. Zde jen pár tipů a postřehů, které jsem prověřil vlastními smysly:
Kispipa – Akácfa útca 38
Asi nejpříjemnější překvapení. Původně jsem měl namířeno do sousedního podniku Hopaholic. Ten nechybí asi v žádném přehledu doporučovaných pivních barů, jenže v pátek večer v něm bylo jednak narváno a pak nabídka čepovaných piv zahrnovala sice zajímavé, ale převážně dovozové kousky. Maďarské pivo bylo tuším jedno nebo dvě. To sousední Kispipa byla prázdná (i když se postupně zvolna zaplňovala) a navíc lákala na pestrý sortiment budapešťského pivovaru Synthesis.
Nabídka z tabule slibovala deset druhů, ochutnal jsem tři (malá). V tomto množství bych asi zvládl i složitější počty, přesto je sympatické, že jsou všechna piva za stejnou cenu – malá za 550, velká za 1100 forintů (42/84 korun). (Pravý opak pivních kalkulací je Brew Dog, viz dále.) Další plus získává Kispipa a Synthesis za ležák.
Jakkoli je maďarská minipivovarská scéna pestrá, svrchně kvašená piva tu, alespoň podle mých zkušeností, naprosto převládají a narazit na pěknou „dvanáctku“ není zrovna snadné. Tady byla – pod názvem Hoplager se skrývalo navoněnější, hořčí, fajn pivo. Western Eagle IPA byla pitelná a třešňová pšenice Pirates heart byla krásně ovocná a přitom ne moc sladká, taky moc fajn.
(Jídlo jsem nezkoušel, na baru jsem viděl jen oříšky, recenze na googlu zmiňují i nějaké burgery.)
Brew dog, Anker köz, hned u Deák Férenc tér
Sem se mi původně moc nechtělo, přišlo mi to „málo maďarské“, ale nakonec ve čtvrtek po deváté večer převládla skutečnost, že se tu dalo najíst, byly tu volné stoly, bylo to po ruce a těch maďarských piv na čepu bylo vlastně docela dost. Obsluha velmi příjemná (jako ostatně všude), jídlo (obří hot dogy a hranolky) chutné, hudba rocková, piva výtečná. Ceny pravda vyšší. Určitě se vyplatí před objednávkou pivní lístek dobře prostudovat – piv jsou v něm desítky a kombinace cen a objemů je až nepřehledná, prolínají se v něm ejly, ipy, soury, imperial verze v objemech od 0,2 do 0,4 – kdo si to užívá, bude jistě potěšen, kdo objedná naslepo a bez rozmyslu, může se dočkat překvapení. Při cenách kolem 1500 forintů za sklenici to asi trochu rozvahy chce.
I vzhledem k adventnímu času padla první volba na pivo s nászvem „Drink The Christmas Tree“ od budapešťského pivovaru Fehér Nyúl, APA s nějakými pěti procenty alkoholu. Povedené, sladové, lehce pryskyřičně voňavé. Následující Elvis Juice od Brew Dogu byla fantasticky voňavá (nějak jako grep) IPA, přitom nijak brutálně hořká, čistá, výborně pitelná záležitost. Na závěr přišla Pilot Series #20 – Imperial Apricot Sour od budapešťského HORIZONT Brewing. Krásná meruňková příjemně nakyslá záležitost dovedně ukrývající 8,5 procent alkoholu.
(Jen pro cenovou představu i s jídlem: 3x pivo, 3x domácí limonáda, 2x velký hot dog, 2x hranolky – 15 000 forintů (1150 korun).)
Bigfoot z trhu
Na rozdíl třeba od Záhřebu, kde se pivo (zvlášť to z malých pivovarů) na vánočních trzích hlásí o pozornost jako vhodnější nápoj na zapití různých slaných pokrmů, v Budapešti jsem na něj narazil jen u jednoho prodejce. Po straně štěpánské baziliky měli u jednoho stánku s grilovaným masem sortiment pivovaru Bigfoot z Domony, nějakých dvacet kilometrů severovýchodně od Budapešti. 1200 forintů za půllitrovou láhev. Stihl jsem dvě: lehčí pšeničnou Silver Street a voňavý pale ale Chicago – obě opět čistá, věrná stylu a po svařáku a dalších sladkostech příjemně osvěžující.
Monarchista ze Sparu
Na velké zkoumání dostupnosti zajímavějších piv ze supermarketu nebyl moc čas, ale Spar v suterénu nákupního centra Mamut pár kousků vymykajících se masové produkci nabízel. Mezi nimi byl Imperial Pilsner Monarchista od pivovaru Szent András. Fajn, silné pivo s plným sladovým tělem, ale nebyl to sirup, nebylo ulepené. Vůně toastu, karamelu, hořkost jemná, příjemně doznívající. Není to úplně můj typ, ale třetinka na zahřátí proč ne.
Z léta 2017
Élesztö, Tüzoltó útca – příjemné posezení s širokou nabídkou piv, kousek od muzea holokaustu. Můj tehdejší favorit, rozhodně stojí za (i delší) návštěvu.
Jónás Craft Beer House – na nábřeží Dunaje mezi mosty Svobody a Petöfiho. Tady mi ta piva přišla chuťově trochu míň zajímavá, ale shodou okolností se před hospodou konal zrovna festival sikulské kultury (Sikulsko, Székelyföld), jehož součástí byla i piva z pivovaru Csíki – vařená v Rumunsku, hlásící se k Maďarsku. Politiku stranou, piva byla fajn a od té doby otevřel pivovar v Budapešti i dvě své restaurace – možná tip na příště.