Inspiraci pro tuto procházku byla trasa Operace Anthropoid v aplikaci Geofun. Využil jsem její první část a přes Ďáblice, Kobylisy a Libeň zamířil do pivovaru Cobolis u stanice metra Ládví.

Cesta to není příliš veselá, ale všechna místa jsou pro českou historii důležitá. Začíná na Ďáblickém hřbitově, kde jsou kromě obětí komunistického režimu (a obzvlášť smutného dětského hřbitova z 50. let) pochovány i ostatky hrdinů protinacistického odboje včetně parašutistů.

Modřínovou ulicí jsem pak prošel k Ďáblickému háji a po jeho okraji pokračoval ve stínu stromů směrem ke Kobyliské střelnici. Na nacistickém popravišti zahynulo během okupace 540 lidí, mezi nimi i biskup Gorazd a další kněží ukrývající parašutisty.

Střelnice prošla v letech 2015-2016 rekonstrukcí a je z ní pěkné pietní místo, překvapivě klidné, na to že je uprostřed sídliště a nedaleko frekventované silnice.

Ze střelnice jsem se vydal na místo atentátu k památníku parašutistům. Vydal jsem se poněkud kostrbatě přes Ládví a uvízl pak v ohrazeném areálu akademie věd, odkud jsem se pak zase vracel do ulice U školské zahrady a schodům dolů. Tam se dalo určitě jít nějak příměji.

Od pomníku jsem se pak už tramvají č. 10 vrátil zpátky na Ládví a do pivovaru Cobolis. Většinou jsem ostražitý vůči minipivovarům, které nabízejí větší množství různých piv, navíc ještě napříč kategoriemi, tady ale musím říct, že všechny ochutnané druhy byly povedené. Z deseti nabízených piv jsem ovšem okusil jen polovinu, a to jsem se ještě musel za dva dny vrátit, jinak bych to nezvládl…

Desítka mi přišla (zvlášť po konci výletu za poměrně teplého zářijového dne) velmi příjemná, ne prázdná a lehce hořčí, než u desítek někdy bývá zvykem. Velmi fajn. Taky dvanáctka byla dobrá, tady se mi zdálo té hořkosti už docela dost, ale u malého piva to nebylo nic rušivého. Vyzkoušel jsem opět hořčí šestistupňový Summer ale s 1,9 % alkoholu – zajímavý počin, který v tropických vedrech byl určitě zajímavou alternativou, takhle mi malý vzorek na ochutnání asi stačil.

První setkání s kategorií NEIPA dopadlo nad očekávání dobře, i když zatím nemám srovnání. Pěkně ovocné, kromě tropického ovce ai i ty jahody, co byly v oficiálním popisu, smetanové, sladké. Neobvyklé, ta ovocnost mě u čtyř deci bavila.

Ostružinové Berliner Weisse bylo super, i když charakterem to připomínalo spíš červené víno a i se tak pije. Maliny, asi i ty ostružiny, dýchá z toho vinařský sklípek… Velmi příjemný nápoj, ne brutálně kyselý, harmonický…

Interiér pivovaru moderní, dřevěný, obsluha příjemná, rychlá, jídlo z poledního menu velmi dobré. Dostupnost na metru super. Něco mi říká, že tady jsem nebyl naposledy.