V sousedském pivovaru Bašta v Nuslích jsem byl jednou kdysi dávno a nějak jsem dostal chuť si to znovu připomenout. A taky vyzkoušet, za jak dlouho dojdu z Anděla do Nuslí.

Poznámka to bude krátká. V podstatě jsem si odnesl jen několik dílčích postřehů.

• Do Nuslí mi to zabralo hodinu deset minut, z čehož cca deset minut padlo na bloudění, viz bod 3
  
• Cestou zas nic tak úžasného není, ale rád jsem si prošel místa, kudy jsem dosud za ty roky nešel, třeba strmé stoupání Apolinářskou ulicí. Kostel svatého Apolináře vypadá hezky a má i zajímavou historii, dovnitř se ale nahlédnout nedalo (nebo jsem nepřišel na to, kudy). Vyhlídka z Albertovských svahů směrem na Vyšehrad ale byla moc hezká a otevřel mi nový neokoukaný pohled na Prahu.
  
• To bloudění bylo způsobené hledáním pekárny Praktika v Bělehradské ulici, kterou jsem na první pokus přešel a musel se vracet. Chleba hodně dobrý, vláčný vnitřek, hodně křupavá kůrka.
• Piva z Bašty: Světlý ležák – dobré, čisté pivo. V prvních chvíli se mi zdálo málo hořké, ale pak se tam v dozvuku něco jemně dostavilo. Možná lehoulince sladší, než bych musel mít, ale určitě dobré. Polotmavé –  čokokáva, pražené, karamelové, opět sladší, asi spíš „ženské“ pití. Opět případ, kdy slovo dobré sedí, nic víc, nic míň. Obecně mi přišlo, že tohle je přesně ten profil piva, ke kterému vlastně moc nevím, co si poznamenat. Řekl bych, že je to ideální „nultý“, kalibrační vzorek. Cokoli lepšího už bude hodně dobré, cokoli horšího už bude poněkud problematické. Shodou okolností den poté publikovaly lidovky.cz výsledky degustace První pivní extraligy zaměřené na ležáky pražských minipivovarů. Ležák z Bašty tady skončil sedmý, na body přesně uprostřed mezi prvním a posledním finalistou. To mi přijde odpovídající… (Obě piva stála 41 Kč za 0,5 l.)