Velikonoční návštěva Hradce Králové přinesla několik vesměs příjemných překvapení. Jak v městě samotném, tak v nejbližším okolí.

Procházka začala v Pivovarské bráně – k jídlu klasické hotovky, přes poledne ve svátek spíš míň lidí, k večeru se to tu už zaplnilo. Interiér hodně dřevěný, příjemný dojem útulné „prvorepublikové“ hospody. Světlá dvanáctka Kotěra a černá 11 Gočár se vaří v břevnovském pivovaru a mají skutečně asi takový ten tamní rukopis. Každopádně obě pitelná a čistá. Z další zajímavé nabídky na čepu padl ještě 10,5 Summer Ale z vrchlabského Medvěda, příjemný voňavý kousek na žízeň.

Další zastávka U Pytláka leží přesně mezi Velkým a Malým náměstím a z předzahrádky nabízí příjemný výhled na obě strany. Čepují tu rychnovské pivo, fajn 12 Kněžna a můj oblíbený čokoládový , ale ne sladký speciál 14 Kvardian. Výborná byla Pineapple IPA z Clocku, lehčí, nádherně tropicky voňavé pití s 4,5 procenty alkoholu. Velice příjemné posezení i příjemná obsluha.

Pivovarské domy na Velkém náměstí mají moderně zařízenou restauraci v hezky zrekonstruovaných starých prostorech. Velikonoční menu bylo výborné, piva mě dostala trochu do úzkých, protože jsem při nejlepší vůli nepřišel na to, co si k nim poznamenat. Klenot 11 byl takový lehce obilný, jemněji chmelený, normální dobré pivo. Zelený velikonoční speciál byl taky OK.

Asi největším překvapením pro mě ovšem byly Mžany a Stěžery. Dvě na první pohled nepříliš nápadné vesnice, obě s novými minipivovary v zrekonstruovaných starších budovách a (bohužel jen od pohledu posuzováno) výbornou gastronomií. Obě ve sváteční čas kolem poledního plné tak, že bez rezervace nebyla šance. Tím, že jsme jen projížděli to bylo vlastně jedno, ale byl to pohled až neuvěřitelný.

Oba pivovary jsou bez auta hůř dostupné, ale oba naštěstí nabízejí svou produkci i v lahvích.

Když poměřím jen „lahváče“ Lindr Mžany u mě osobně nakonec asi celkově vyhrál. Dvanáctka Mžaňák byla plná, sladová, hodně voňavá, jemně hořká, fajn. Od šípkové desítky jsem pravda mnoho neočekával, ale nakonec to bylo jedno z nejlepších spodně kvašených ochucených piv, co jsem měl. Chutě i vůně se hezky doplňovaly, šípek tam byl příjemně cítit, ale nijak brutálně, pasovalo to k sobě, trošku víc hořké. Bavilo. Jarní speciál byl opět harmonický, víc sladový, nahořklý mi přišel jen jemně, ale opět všechno v dobrém souladu. (K polotmavé dvanáctce Dubáku jsem si poznámky nenapsal, ta dubová kůra, s níž pivo podle webu zraje, tam cítit byla, celkově asi OK).

Za pivovarem Beránek stojí mimořádný příběh rekonstrukce stěžerského špejcharu, už jen kvůli němu si zaslouží tento projekt podporu. Na místě jsem jen olíznul točenou Černou ovci a byla prototyp černého speciálu, jak ho mám nejradši. Plná, ale ne sladká, čokokávová, ale ne připálená. Kdybych měl říct, které jedno konkrétní pivo mi utkvělo z toho víkendu nejvíc, bylo by to asi tohle.

Na lahvové další druhy jsem neměl bohužel tolik štěstí, desítka mi úplně nevoněla, přišla mi skutečně máslová, dvanáctka byla lepší, jen ta sladkohořkost se v ní trochu jakoby neharmonicky praly. Budu se sem muset vypravit ještě jednou.