Na procházku na Břevnov jsem se těšil už od Vánoc, kdy jsem do tamního pivovaru zavítal poprvé. Jen jsem čekal, až bude to správné jarně-letní počasí. A v dubnu jsem se dočkal.

Tahle procházka stojí opravdu za to, zvlášť v období, kdy všechno kolem kvete. Výstup od Anděla na Petřín jsem absolvoval zřejmě poprvé.

Samotný Petřín je klasika, ale výhledy směrem na Hrad, Malou Stranu nebo Strahovský klášter se prostě neokoukají…

Pasáž Pohořelec-Břevnovský klášter po Bělohorské ulici moc záživná není, ale pokušení zkrátit si cestu tramvají jsem tentokrát odolal. A kromě větší chuti na pivo jsem se dočkal třeba i tohoto romantického výhledu.

Klášter i zahrada kolem jsou pro mě jedním z nejkrásnějších běžně dostupných pražských zákoutí. Navíc právě ta dostupnost dělá to místo živé, všude byly kočárky, děti, rodiče – žádná strnulá chladná památka, ale skutečně místo setkávání. A k tomu to pivo…

Desítka zmizela dřív, než jsem ji vyfotil – bylinková, trochu taková posečená tráva, velmi osvěžující. Dvanáctka charakterem dost podobná, jen plnější. A výborný weizenbock – banánovo-hřebíčkový, silný, ale pitelný a ne ulepený.

Nádhera. O dva dny později jsem se tam musel vrátit ještě jednou :-).