Výlet do Slaného mě lákal už dlouho. Město s bohatou historií a navíc i se dvěma pivovary – to si říkalo o víc, než jen o dosavadní rychlé zastávky při cestách na sever Čech.

Autobusem z Veleslavína jsem byl na místě někdy po půl jedenácté. Výlet jsem odstartoval obědem v pivovaru Továrna a dobře, že jsem si předem naplánoval procházku po okolí, jinak by hrozilo, že tady prosedím celý den. Velmi hezký interiér v duchu řekněme začátku 20. století, dobrá piva, fajn jídlo. V čase oběda se restaurace rychle plnila místními, přicházeli zaměstnanci zdejších firem, mladý pár s kočárkem – žilo to tam a bylo vidět, že si to slánští oblíbili.

Hovězí steak byl krásně růžový, brambory chutnaly i mě (a to je co říct), za 129 velmi vydařené polední menu. Desítka byla pěkná, takový ten sušší typ s na desítku poměrně výraznou hořkostí, fajn pivo (35,- za 0,5 l). Pak jsem zkoušel třináctku Urpils – taková „ležáková IPA“, na první kontakt mě vyšší hořkost trochu zaskočila, ale pak jsem se do toho vpil. Hodně aromatické i hořké, ale má to i tu sladovou linku, vcelku zábavné, po jídle mi to i docela sedlo. A do třetice Smoked porter – možná lehounce nakyslejší, než by mi vyhovovalo, ale jinak proč ne, lehce kouřové, trochu kafe… (pro záznam Urpils i porter za 39 Kč za 0,4 l)

Pochvala patří i místnímu infocentru s velmi ochotnou paní. Mezi spoustou informačních letáčků v něm mají i paletu výletů po okolí, navíc jsou ke stažení i na webu. Naplánováno jsem tak měl už v předstihu – okruh č.1.

Já ho tedy začal už v Továrně, takže jsem si ho asi o kilometr prodloužil. Přes náměstí a Velvarskou bránu (mimochodem za přečtení stojí i tabule na místě někdejší Pražské a Lounské brány) vede okruh ke kostelu Nejsvětější trojice. A pak podél hřbitova a rodinných domů na okraj města.

Sloup vinařů a rybářů jsem málem minul, jak jsem se snažil vyhýbat přibývajícímu bahnu, ale nakonec jsem zvedl hlavu právě včas. Historie vinařství na Slánsku je docela zajímavá a v infocentru nabízeli i místní vína, ale ta jsem nechal na někdy jindy. Pár minut chůze za sloupem odbočuje směrem dolů z kopce cesta ke kostelu svatého Václava – dá se do něj i malým průzorem nahlédnout a skutečně vidět, že kněžiště je odkloněné od osy lodi, jak se píše v letáčku.

Pak člověk přeběhne silnici Slaný-Velvary a ocitne se… v bahně. Ano, byl jsem rád, že v polovině ledna je relativně teplo a nebrodím se metrovou závějí, ale kilometrové čvachtání skrz zahrádkářskou kolonii moc zábavné nebylo. Nakonec jsem ale do Nezamyslovy ulice a ke Slanému prameni pročvachtal a doklouzal. Pramen jsem si napumpoval a ochutnal – a je skutečně slaný i když nijak brutálně, do Vincentky má ještě daleko :-).

Odbočka do Chadalíkovy a pak schody a šplh na Slánskou horu. Funěl jsem dost, navíc jsem odbočil na nějakou zkratku, která byla sice krátká, ale strmá a dost kluzká. Ale výhled byl fajn.

Seběhl jsem dolů, odbahnil se a už se dost těšil do pivovaru Antoš. Tam jsem byl v čase mezi obědem a večeří u výčepu sám. A mohl v klidu ochutnat následující:

Desítka Rarach – sladovější a sladší, než ta v Továrně, ale jinak opět typově velmi dobrá desítka i na delší pití, ne nudná (20 Kč za 0,3 l)

Černé poupě 12 – decentní, takové dámské, jemné, jen trochu nevím, co k tomu dalšího říct (25 Kč za 0,3 l)

14 Meďák – úplně ne můj typ, takový sladší, ne moc hořký silák. Chuťově čisté, jen ne pro mě (30 Kč za 0,3 l)

Tlustý netopýr (žitná IPA) 17 – dost sladké, jemně nahořklé, dezertní. I když se to jmenuje IPA, není to asi úplně to, co bych si s tím spojil – karamelky, tropy, tmavý bronz v barvě… (38 Kč za 0,3 l)

Výlet byl parádní – a Slanému a jeho obyvatelům můžu dva pivovary v jednom městě jen závidět.